Otevřená srdce?

01.11.2021

V jaké době a v jakém světě teď žijeme? Někdy mám při sledování zpravodajství a zejména pak při pohledu na sociální sítě pocit, jako bychom se vraceli do zvláštní regrese a napříč kulturami sledovali zesilující tendenci nacionalismu, xenofobie či rasismu, doprovázeného a podporovaného rétorikou autoritářských, siláckých a bezohledných vůdců. Ti pak získávají podporu neinformovaných, dezinformovaných a naivních voličů. Zatímco zastánci demokratických a humanistických principů jsou se svými ideály zesměšňováni a z politického spektra vytlačováni. Jistý politolog někde výstižně řekl, že mnohdy lidem otevřeným chybí kritické myšlení a lidem vzdělaným a kriticky smýšlejícím zas otevřenost, a tak je potřeba spojit toto dohromady. Co s tím?

V posledních několika letech jsem vypozoroval ve svém okolí, v osobním kontaktu, ve veřejném prostoru nebo na sociálních sítích zajímavý fenomén. Lidé, kteří se otevřeně hlásí k tzv. "ezo-scéně", lidé pracující na svém seberozvoji, lidé na duchovní cestě, vyznávající různá učení a alternativní životní styly, hlásící se k velkým hodnotám jako je pravda, láska, otevřenost srdcí, rovnost, společenství, péče o Zemi atd. atp. mívají často velmi radikální a v něčem pro mě až agresivní postoje a slovník. Na jedné straně kritizují rozpolcenost dnešního světa, ve stejné chvíli však svou rétorikou ke vzniklému stavu přispívají a prohlubují ho. Je jedno, jestli jde o Trumpa, Putina, konspirační teorie, covid a s ním spojená opatření. Stále více mi připadá, že lidé proklamující pomalu až božské hodnoty jsou schopni být necitliví, agresivní, útoční, je u nich patrná naprostá absence soucitu. Zaznamenávám výstupy a protesty proti humanitárním akcím, covidovým opatřením, násilné útoky na mobilní očkovací jednotky, proti LBGT+ komunitě, schvalování rasisticky motivovaných činů, sexuálních útoků na ženy atd. Z některých postů a komentářů jde čirá hrůza a mě osobně uklidňuje, že se mnohými už začíná zabývat policie nebo otevírají kritickou společenskou diskusi, jako např. nošení žlutých Davidových hvězd.

Dokážu porozumět tomu, že za tím vším je velká úzkost, obava, neschopnost rozlišit, co je v tom ohromném přívalu informací pravda a co ne. Je to obrovská nejistota, která je dál aktivně podporována manipulací se strachem. Stejné důvody má ale pro svůj postoj i "druhý" tábor. I zde hraje velkou roli úzkost, obava, nejistota, pro mě však opřená alespoň o ověřené zdroje, empirickou zkušenost, vědecké závěry. Mou velkou obavou ale je, že těchto momentů konfliktu využívají další strany či tábory pro prosazování svých zájmů. A tady mám na mysli zdatné obchodníky s politickou mocí, kterým nejde o všeobecné blaho, ale o vlastní prospěch. Máš strach z uprchlíků nebo homosexuálů? Nabídnu ti svou politiku, která je odmítá. Nelíbí se ti roušky a očkování? Nabídnu ti svou představu světa, kde tohle nebudeš povinný dělat. Velmi šikovně ve společnosti vychytávají tato ožehavá a populaci rozdělující témata a vtírají se do přízně obou táborů. Výsledkem je ještě o něco rozdělenější svět a vyostřenější konflikt. Protože my přece nejsme ovce. Nenecháme si vzít svobodu. Nebudeme poslouchat. To vy jste to nepochopili. My máme navrch, prokoukli jsme to. Vy jste zaslepení, oběti systému, dav, nesvobodná masa.

Dobrá, říkám si, že tohle všechno tady asi mezi námi bylo vždy. Ovšem nebyla tu tak masivní hybridní válka. Tolik se nemanipulovalo s informacemi, tolik se nezneužívala data nás všech. Jedním z fenoménů v mém pozorování pak je, že skupina označující se jako ti, kteří jsou v míru, v harmonii, v lásce k sobě, bližnímu, k Zemi, Vesmíru, je schopna šířit myšlenky a vědomě či nevědomě se hlásit nebo dokonce dávat svůj hlas ve volbách stranám a hnutím, které spolu s lacinou nabídku nenošení roušky předkládají extremistický program, jež obsahuje skryté i otevřené známky nacionalismu, nenávisti, "vlastenectví" ve své nejméně pochopené rovině. Tito milující lidé pak jsou schopni jít proti pomoci bližnímu (uprchlíci, kteří tady navíc ani nejsou) a bránit před nimi svou vlast, chránit nás před homosexuály, kteří nám vezmou naše rozpadající se rodiny, podporovat nezodpovědný přístup k ochraně zdraví a vědomě se tak podílet na šíření nákazy, která prokazatelně zabila či významně a nevratně ovlivnila zdraví milionů lidí. Někteří ji dokonce sami prodělali, a přesto ji neustále popírají! Milující a otevření lidé tak dávají svůj hlas subjektům jako je SPD, Volný blok, Trikolóra, Přísaha - v naivní víře, že tito političtí obchodníci ohánějící se velkými slovy a gesty jim pak splní to, co slíbili. Nezkoumají jejich financování, nezajímají se o zbytek jejich programu, bez rozmyslu sdílejí, přehlíží či dokonce schvalují jejich extremistické názory popírající vše, co se dá nazvat humanistickými či demokratickými principy.

Kromě SPD se v letošních volbách ostatní zmíněné subjekty do sněmovny nedostaly. Díky bohu! Ovšem, sečtou-li se jejich hlasy, vyjde nám děsivé číslo 1/3 všech voličů. Jedna třetina, která prosazuje extremismus. To je alarmující! Asi by se vše dalo jednoduše smést ze stolu s povrchním konstatováním, že jsou mezi těmito voliči opravdu hloupí a zlí lidé. Věřím, že za tím je něco víc. Nedostatek informovanosti, nechuť se podílet na otázkách veřejného života, nevíra a nepřijetí faktu, že občanská angažovanost je přirozenou součástí fungování ve společnosti. Poslední přisuzuji zejména desetiletím stráveným pod komunistickou diktaturou. A také věřím, a vidím to okolo sebe, že je v této skupině celá řada lidí dobrých. Jen možná v něčem naivních, idealizujících anebo neschopných vidět pod povrch. A ty je možné oslovovat, ty je možné přivést k jinému pohledu. Tam je možné ovlivnit výsledek příštích voleb a odvrátit tak třeba nástup vlády, která může opakovat ty největší krutosti, jež lidstvo ve své nedávné moderní historii zažilo.

Bojujme za demokracii a humanismus stejně, jako jsme schopni bojovat za práva zvířat, třídit odpad nebo posílat peníze na humanitární konta. Tornádo diktátorského režimu může udeřit kdykoliv.

Buďme aktivní, zapojujme se každý, jak nám naše situace, naše možnosti dovolují. Nepřispívejme svou aktivitou či naopak nečinností k většímu rozdělování společnosti. Stejně jako neexistuje ideální vláda, neexistuje ideální rodina, ideální vztah. Nemůžeme ale od toho dát ruce pryč. Na všem, i na udržení dobrých vztahů je třeba pracovat. Tady nefunguje pohádkové "vzali se a žili spolu šťastně až do smrti". Oni na tom museli makat! A stejné je to s politikou země, ve které žijeme. Jsme součástí společenství, kde každý vnímáme jiné priority, máme jiné potřeby, preference. Měli bychom se však stále snažit přispívat k vývoji směrem ke svobodě a otevřenosti jinakostem tím, že budeme volit demokratické a humanistické hodnoty.

Jen těžko můžeme spoléhat na společné křesťanské hodnoty, když nezvládneme milovat bližního jako sebe samého, když jsme schopni nepřijmout či dokonce nenávidět lidi s odlišnou preferencí v citech, ve smýšlení, ve víře.

Nelze zvolit vládu nebo prezidenta, kteří budou ideální pro všechny či alespoň pro většinu. A strany s extremistickými a autoritářskými tendencemi tu stále jsou a číhají na svou příležitost. Vidíme to posledních pár let u nás, vidíme to mimo jiné v sousedním Polsku a Maďarsku. Tím hlavním kompasem při rozhodování by nám vždy mělo být, zda ta či ona strana jde cestou humanismu a demokracie.